Z kapitána už je fanoušek. Haspra má evropský i světový titul, teď si užívá dceru

Lukáš Haspra slaví s trofejí pro mistry světa do 21 let v malém fotbale. Foto: Elizaveta Kuzenková

Od té doby se věková hranice posunula a vedle mužů už na mezinárodní scéně v malém fotbale nastupují pouze kategorie hráčů do 23 let. V ní český celek dvakrát ve finále mistrovství světa prohrál, stříbro bral na Ukrajině v roce 2021 i v říjnu v Chorvatsku. „Malý fotbal sleduji, turnaje si pustím v televizi, vyjedou na mě informace na sociálních sítích. Na šampionát v Chorvatsku jsem koukal, je škoda, že to těsně nedopadlo,“ vrací se Haspra k šampionátu, který hostil Mali Lošinj, a český tým v propršeném finále podlehl Slovensku 2:3 po penaltovém rozstřelu. V Kyjevě předtím padl 1:4 s Kolumbií.

Letos to bude deset let, kdy vznikla česká juniorská reprezentace malého fotbalu, která pod vedením generálního manažera Petra Brejly a hlavního trenéra Zdeňka Parůžka dobyla evropský i světový trůn. „Vzpomínám na to období strašně rád, občas se bavíme o fotbale s kamarády, kteří to nadhodí, nebo nedávno bratranci udělali turnaj, tak se mladí kluci vyptávali. Vzpomínám rád, ale nejsem typ, že by mě měl někdo vynášet do nebes. Nemám zapotřebí to nikde ventilovat, kdo chce, může si vše najít, bylo toho celkem dost,“ povídá Haspra.

Na mistrovství Evropy na Vyšehradě v roce 2016 český celek dominoval, ve finále smetl Maďarsko 7:1. O dva roky později v hala Jedenáctka na Chodově národní tým porazil ve finále Slovensko 2:1. „Evropu jsem odehrál celou, na světě už jsem nehrál finále, kdy mě Kasa nešťastně sundal proti Maďarům,“ zmiňuje spoluhráče Daniela Kasala. „Mám uložené video z televize, jak jsem zvedal pohár, najdu i ten gól proti Kolumbii,“ podotýká.

Na mistrovství Evropy si pamatuje, jak se do něj navážel bývalý fotbalista a populární bavič Petr Švancara, který turnaj komentoval. „Když mě představoval, zmiňoval pořad Jste to, co jíte. Tímto ho pozdravuji,“ usmívá se dosud jediný kapitán, který dovedl juniorský výběr ke zlatu. „Oba turnaje měly něco do sebe, Euro bylo lehčí, přece jen šlo o první turnaj, některé země nepřijely v tom nejsilnějším složení, jaké jsme čekali. Svět už měl větší kvalitu,“ srovnává.

Po úspěšných turnajích dostal důrazný obránce pozvánku i do reprezentačního áčka. „Měl jsem nabídku letět do Saúdské Arábie, ale nevyšlo to kvůli pasu. Odletěl jsem aspoň do Anglie na dvojzápas, ale pak už nic,“ povzdechne si.

Od té doby si malý fotbal zahraje jen příležitostně. V Mostě už se ligová soutěž nehraje, za superligový výběr naskočil jen dvakrát. Vzhledem k tomu, že dojíždí tři sta kilometrů do Německa za prací, nemá na to čas. Dělá vedoucího oddělení ve společnosti, která vyrábí potrubí. „Jsem v Německu od pondělí do pátku každý týden, hraju tam jako stoper za BSV Eintracht Sondershausen sedmou ligu, minulou sezonu jsme sestoupili do nižší soutěže, v zimě si chodím zahrát futsalovou druhou ligu do Chomutova,“ popisuje.

Veškerý volný čas se snaží věnovat rodině, má malou dceru Ellu. „Trochu se mi změnily priority, už to není jen fotbal a fotbal. Chci trávit čas s malou, když jsem přes týden v Německu. Jsem moc rád, že ji máme, je tatínkova malá princezna,“ hlásí hrdý otec.

S bývalými reprezentačními spoluhráči je v kontaktu jen příležitostně. „Občas vidím Kasu, Vencu Šlégra, Tvrzňovi (Břetislav Tvrzník – pozn. red.) jsme byli na svatbě. Napíšeme si, zavoláme, popřejeme si na narozky a tak podobně. Byl bych rád, kdyby se uskutečnilo nějaké setkání mistrů,“ nabádá Haspra.

Českému malému fotbalu ovšem nadále fandí a přeje mu další úspěchy. „Je to čím dál těžší, země se vyrovnaly i zkvalitnily, to jsem viděl i v mužské kategorii, kde jsme nějakou dobu byli na vrcholu, ale už se to srovnalo. Mančafty věděly o naší síle s Bírasem (Ondřej Bíro – pozn. red.) v bráně. Všichni už mají lepší hráče, techničtější, je to i o štěstí, vždyť áčko nepostoupilo na penalty tři velké akce po sobě. Vidím, že z hráčů áčka jsou trenéři, přeji jim štěstí a aby si za ním šli jako my,“ vzkazuje.

Stále platí, že česká reprezentace má velkou sílu v soudržnosti, která pomohla k oběma titulům juniorské reprezentace. „O partě se ani nemusíme bavit. Tam vše začínalo od prvního hráče až po posledního člověka v realizáku. Všechno do sobe zapadlo, vytvořili jsme rodinné a přátelské prostředí a bylo jedno, kdo je kapitán. Všichni táhli za jeden provaz,“ má jasno Haspra.