Trenér Bejda po Euru u české reprezentace končí. Ujíždí nám vlak, uznal

Národní tým vypadl v osmifinále turnaje po neúspěšném penaltovém rozstřelu s domácí Bosnou a Hercegovinou. „Určitě jsme chtěli postoupit minimálně do semifinále. Každý krok od semifinále je pro nás neúspěch, těžko lze turnaj hodnotit pozitivně,“ uznal po vyřazení český kouč Bejda.

Současný realizační tým české reprezentace měl smlouvu jen do konce evropského šampionátu a správní rada Asociace malého fotbalu České republiky rozhodla, že jeho členům kontrakt neprodlouží. Nové vedení národního týmu vybere do 31. října 2024. „Už nechceme jako realizační tým pokračovat,“ vyjádřil se shodně také končící český trenér.

Stanislav Bejda.

S Bosnou a Hercegovinou jste přitom v osmifinále evropského šampionátu vedli 2:1, k penaltám vůbec nemuselo dojít...
Přesně tak. Samozřejmě stav utkání se pro nás nevyvíjel optimálně, museli jsme trošku reagovat, ale dostali jsme se tam, kam jsme chtěli. Vedli jsme a mysleli si, že už se to dohraje samo. Trochu se ukázaly neduhy češství, taková odvaha, která nám dost často chyběla, když o něco šlo. Každý chce uspět a z enormní snahy pak pramení neaktivita, stejně jako na minulém světovém šampionátu i předtím. Tohle se furt opakuje, přestože se kádr obměňuje, ale v těch hlavách to je. Ať se snažíme působit, jak chceme, tyhle věci prostě zůstávají. Teď si to neseme s sebou.

Český národní tým nemá dost sebevědomých hráčů, nebo pro vás až nečekaně podléhají tíze okamžiku?
Z toho, z čeho jsme vybírali, jsme měli to nejlepší. Samozřejmě pár kluků vypadlo, jednu pětku jsem museli skládat úplně novou, druhou jsme taky trochu předělávali. Tým, který jsme tvořili na mistrovství světa v Ras Al Khaimah, se musel zase měnit. Myslím, že je to jedna z příčin. Kluci, o nichž jsme si mysleli, že budou tým táhnout, dali přednost něčemu jinému, ať už z jakéhokoli důvodu, pak takové typy hráčů chybí. Kluci místo nich, byť jsou podobní typologicky, zase nemají tu prvotní zkušenost, takže si pro ni jeli do Sarajeva.

Ovšem v týmu jste měli čtyři mistry světa a Evropy...
Víme, že tahle akce byla asi poslední pro plno kluků, kteří si komplet prošli medailovou érou. Brali jsme to tak, že budou ti zkušení, kteří to předají mladým klukům a za pochodu se tým obmění. Teď už to pro ně bylo finále, chtěli být úspěšní, měli o to větší motivaci, možná i to nás svazovalo víc, než jsme chtěli. I mě to určitě svazovalo. Nechci se za nic schovávat, neúspěch beru hodně na sebe, vždycky si vyčítám nějaká rozhodnutí, že jsem mohl udělat tohle a tamto, ale tak to prostě je. Mít trochu víc štěstí, být produktivnější… Šance jsme si vypracovali, i když nám to tolik nelepilo a nebylo to úplně ono. Byli jsme strašně blízko k tomu, abychom se porvali s Rumunskem o postup do semifinále.

Vyčítáte si po šampionátu nějaký moment, ve kterém byste se nyní rozhodl jinak?
Samozřejmě takové věci tam jsou, dvě tři rozhodnutí, u nichž si říkám, že bych třeba něco udělal jinak. Kdybychom na penalty poslali někoho jiného, bylo to možná jiné. Přitom jsme se na to zaměřili, věděli jsme, že penalty jsou náš problém, který se opakuje. Dost jsme na tom zapracovali, asistent Jirka Novák to měl v gesci, měli jsme připravené hráče, jen jsme se rozhodovali o pořadí. Vybrali jsme pět šest hráčů, kteří penalty víc trénovali, pak si prostě člověk vyčítá, že neposlal někoho jiného z té šestice do první trojice. To jsou takové detaily. Samozřejmě jsou tam i nějaké objektivní příčiny.

Jaké máte na mysli?
Třeba zdravotní stav hráčů, jak mladších, tak starších, na tomhle šampionátu bylo zranění strašně moc. Přitom jsme na turnaji měli novou fyzioterapeutku a díky za ni, protože to byl pro nás největší posun, co se týče profesionality, že jsme měli s sebou takového člověka. Paradoxně se nám sešlo tolik problémů a zranění, co nikdy předtím, je to jako naschvál. (trpce se pousměje) Na druhou stranu musím říct, že kluci fungovali profesionálně, možná až moc. Všichni chtěli uspět a asi to bylo až kontraproduktivní. Říkali jsme si, že nám tam něco nelepí, není tam chemie jako v týmech, které medaile získaly. Tam bylo ještě něco navíc, co ví jen ten nahoře. Sešlo se to se vším všudy, i když tým třeba nebyl úplně tak kvalitní, ale sednul si a jel daleko víc. Asi tyhle věci v těch klíčových momentech rozhodují, nějaké štěstíčko, které se teď od nás poněkolikáté odklonilo a je z toho tenhle neúspěch.

Obáváte se, že se české reprezentaci nejlepší týmy vzdalují?
Jsem tady docela dost dlouho, přes deset let, ze začátku z pozice hráče, pak asistenta a trenéra. Na začátku to bylo pole neorané, přinesli jsme nové věci, byli jsme s tím úspěšní, semkli jsme tým a udělali jsme úspěchy. Vidím, že ostatní týmy od nás plno věcí načetly, taky se posouvají, složí kvalitnější výběr a pracují na tom. Je vidět, že některé celky jsou spolu častěji, pracují systematicky, koncepčně, což se u nás bohužel neděje. U nás se pracuje vždycky jednorázově na tu akci, skládá se to nejlepší a nemáme možnost s týmem dlouhodobě pracovat. To je asi náš největší problém.

Máte chuť pokračovat?
Už nechceme jako realizační tým pokračovat. Budu se malému fotbalu dál věnovat pouze na klubové úrovni, jedná éra skončila a dávat dohromady tým až na turnaji nejde. Ujíždí nám vlak. Vše se posouvá a pokud nevytvoříme lepší podmínky pro lepší dlouhodobou práci s národním týmem, je to pouze o náhodě.

Cítíte, že už nemáte týmu co dát?
To určitě ne, spíš ze mě vyprchalo něco z té éry, kdy jsme byli úspěšní. Musí se vytvořit zase něco nového. Myslím, že v realizáku fungujeme nejprofesionálněji, jak jsme kdy fungovali, tam podle mě není zakopaný pes.

Ubíjí vás, když tým třikrát po sobě vypadne na velké akci na penalty?
Je to pro nás demotivující. Snažíme se tomu dát fakt všechno, nedá se ani popsat, kolik tomu člověk obětuje času. Samozřejmě mám osobní život, svůj další pracovní život, ale když se malému fotbalu člověk věnuje naplno, strašně to odnáší věci okolo. Je to prostě složité. Rád přenechám roli hlavního trenéra, ať si to někdo zkusí. Myslím, že kdyby podmínky byly trochu jiné, mohlo by to být lepší.

V čem myslíte?
Sice jsme amatérský sport a kluci mají svoje zaměstnání, jestliže však chceme něco budovat, musíme se dostat do takové roviny, aby kluci mohli být delší dobu pohromadě v tom složení, ve kterém budou fungovat na důležité akci. To se nám bohužel nepovedlo. Všechny akce jsme absolvovali v úplně jiném složení, i když jsme to prezentovali pod zástěrkou, že hledáme nové hráče, bylo to způsobené tím, že řada těch hráčů na akce nemohla. Samozřejmě je pro hledání pozitivum, když se střídá velké množství kluků, ale abychom dali do kupy tým, který spolu funguje a může něco nacvičovat, potřebuje spolu mít nějaké akce, soustředění, tréninky. To jsme bohužel za celou dobu nedokázali.

To je nejspíš o tom, zda mají hráči chuť jako amatéři vyhradit si na malý fotbal čas a dát mu prioritu, nemyslíte?
Otázka je, zda je to tak i v ostatních evropských zemích, jestli jsou to opravdu amatéři. Celou dobu to děláme stejně, na začátku to stačilo, ale teď se malý fotbal posunul a už to asi bohužel nestačí.

Asociace malého fotbalu České republiky děkuje Stanislavu Bejdovi za vynikající a úspěchy ověnčenou práci, kterou odvedl pro český malý fotbal, a přeje mu do dalších angažmá jen to nejlepší!