Asociace malého fotbalu české republiky

Pospiš: Peníze bych rád věnoval lidem, které zasáhlo tornádo

29. 06. | 21

Brno – Soupeřům už se ten pohled zajídá, ale Brňané a jejich fanoušci se ho nemůžou nabažit. Tomáš Pospiš s kapitánskou páskou zvedá nad hlavu pohár pro mistry Superligy malého fotbalu. V sobotu v Boskovicích se takhle radoval už počtvrté, z toho potřetí v řadě. Ovšem poprvé při Superfinále.

Brněnský útočník dal dva góly v semifinále Blanensku při výhře 3:1 a dva také ve finále, kde obhájci titulu zdolali Jihlavu 5:3 po prodloužení. Pospiš po zásluze přebral také ocenění pro nejlepšího hráče Superfinále. „To je pro mě upřímně překvapení. V takové konkurenci celé republiky a nejlepších hráčů malého fotbalu, reprezentantů mi udělalo obrovskou radost,“ přiznal devětadvacetiletý kapitán, který pochází z Ladné u Břeclavi

Jak jste si užil Superfinále?

Byla to nejvydařenější akce za poslední dobu a pro mě největší zadostiučinění. Před rokem a půl jsem přetrpěl náročné zranění kolene a kolikrát jsem zvažoval, jakým směrem jít, upřímně jsem měl obavy, jak koleno bude na umělé trávě fungovat. Nacvičil jsem ho, doktor Husták z Ostravy odvedl skvělou práci, teď se cítím v plné síle a když se takový turnaj vydaří, vrátím se do sedla. Měl jsem obrovskou radost a po finále slzy v očích, když mi všechno docvaklo.

Operace kolene vás vyřadila na dlouhou dobu, že?

Podstoupil jsem rekonstrukci předního zkříženého vazu v roce 2019. Dostal jsem nominaci do Austrálie na mistrovství světa, ale měsíc nato jsem si koleno lehce zhmoždil. Byl jsem schopen hrát, nebylo utrhlé, ale necítil jsem se stoprocentně, abych reprezentoval. Nominaci jsem s díky a velkým smutkem odřekl. Bylo to těžké, každý chtěl hrát v Austrálii, odkud šampionát vysílalo osmdesát kanálů, ale když jsem nebyl stoprocentní, nemělo cenu tam jezdit. Měsíc poté jsem podstoupil rekonstrukci, což byla ta nejlepší volba, protože jsem se vyhnul dalším problémům spojených s kolenem, ať už jde o čéšku nebo meniskus. Mám radost, že jsem to tak vyřešil, i když v konečném výsledku nebylo jednoduché sledovat kluky v Austrálii, když jsem ležel s našponovanou nohou a velkým otokem.

Coby kondiční trenér víte, jak nohu optimálně zatěžovat. Hlídat jste se, abyste to s návratem nepřehnal?

Většinou trvá rekonvalescence zhruba rok, ale už dva měsíce po operaci jsem začal našlapovat. Jakmile jsem se cítil dobře, poctivě jsem naposiloval zadní stehno, věnoval jsem se balančním cvikům na vnitřní svaly stehna, aby koleno dobře podržely. Všechno šlo, jak mělo, postupně jsem ho zatěžoval během, změnami pohybu a první velkou zátěž po operaci jsem měl na Českém národním poháru v Kolíně, kde se nám s prvoligovým BKMK Topshoes.cz podařilo vyhrát titul. To byl takový návrat. Ještě jsem se necítil zcela dobře, byl jsem tuhý. Očekával jsem, jak to bude dál vypadat, ale nastala dlouhá pauza, kvůli covidu se nehrál velký ani malý fotbal, takže jsem tolik času neztratil a věnoval se tomu, abych se dostal na patřičnou úroveň.

S Brnem jste získal všechny čtyři titulky jako kapitán. V čem bylo jiné premiérové Superfinále malého fotbalu v Boskovicích?

Změna je docela zásadní. Některé tituly jsme vyhráli s velkým bodovým náskokem, třeba před posledním utkáním doma už jsme věděli, že nám předají pohár. Soustředili jsme se, abychom vyhráli každý zápas a nebyly pochybnosti, ale je rozdíl, když na hřišti VUT dostaneme pohár a jeden šampus, nebo když jede nádherný stream celý den, všude obrandovaný malý fotbal, což pomalu, ale jistě přitahuje víc lidí. Finálový den má správné koule, jaké má mít, a pro nás bylo hrozně důležité uspět. Před finále jsem klukům říkal, abychom nezůstali v zatracení. Předchozí ročníky, které jsme vyhráli, nestrhly takový věhlas, nebylo tak kvalitní promo, na to navázala kvalita mančaftů, která se zvedá. Hráči mají zájem o Superligu, objevují se bývalí prvoligoví fotbalisté, řeší se víc taktiky, individuální příprava na jednotlivé hráče. Kvalita jde nahoru a člověka to víc baví, než když se někomu nechce jet z velké dálky. Jsem hrozně rád, že jsme vyhráli.

V semifinále jste zdolali velkého rivala Blanensko 3:1, co o tom rozhodlo?

Věděli jsme, že to lehké nebude, týmy nemají co ztratit a jdou do toho oba naprosto naplno. Blanensko bylo dobře připravené, navíc hrálo doma. Dost jsme se těšili, že nastoupí Krška s Koudelkou, ale na druhou stranu jsem měl občas pocit, že Blanensko hodně spoléhá na ty kluky v první pětce, což nám někdy ulehčilo situaci, když jsme se připravili na dva vynikající hráče. V tento moment bylo jasné, že se musí semknout a šlapat. Osobně semifinále hodnotím jako jeden z nejsložitějších soubojů. Všichni jsme ho však odehráli výborně, důrazně, organizovaně, nevypustili jsme jediný souboj a byla to bitva do poslední chvíle.

Ve finále jste se utkali s Jihlavou, kterou jste porazili 5:3 až v prodloužení. Zatřáslo s vámi vyrovnání těsně před koncem normální hrací doby?

Upřímně jsem byl lehce překvapený z herního projevu a pojetí Jihlavy, jak byla organizovaná. Čekal jsem, že to bude malinko jednodušší utkání. V závěru dala gól na 3:3, taková situace tým většinou zlomí, když dostane dvě minuty před koncem branku při power play. Ale za ty roky jsme už tak silný mančaft, že jsme to dokázali přečkat a nenechali si titul ujít. V konečném důsledku bych nehovořil o větší kvalitě, ale spíš o zkušenostech a srdíčku, které nás poslední ročníky zdobily a čím jsme finále převážili na svou stranu.

Jako kapitán jste dal ve finále dvě branky, druhá byla vítězná. Co to pro vás znamená?

Pro mě je to naprosto mimořádné. Upřímně jsme po iks letech dostal ve druhém zaměstnání možnost si odpočinout a vycestovat na zájezd do Alp. Řekl jsem Tábovi (brněnský trenér Zdeněk Táborský – pozn. red.), že budu celý týden v Alpách a zeptal jsem se, zda chce, abych přijel po tak dlouhé cestě. Tába požaduje, abychom byli odpočatí, nejezdili na malý fotbal po velkém. Tentokrát nepochybně řekl, že mám přijet. Dal jsem si budík ve dvě ráno, šest a půl hodiny bez přestávky jsem seděl za volantem a potkal jsem akorát mikrobus, jak přijíždí ke stadionu. Měl jsem trochu strach, abych neudělal ostudu, ale když jsem se odhodlal přijet a cestu zvládl, vyvolalo to ve mně pohnutku, že už musí vyjít všechno. Že se mi podařilo vstřelit branky, je taková malá odměna, v první řadě je nejdůležitější úspěch týmu.

Myslíte, že jste si opět řekl o šanci v české reprezentaci, kterou na přelomu října a listopadu čeká mistrovství Evropy na Slovensku?

Jako člověk, který si dává pořád vyšší cíle, musím otevřeně říct, že by mě potěšilo, kdybych se do reprezentace dostal. O tom však samozřejmě rozhoduje někdo jiný. Vyhrát titul je krásné, ale reprezentovat Českou republiku je pro mě nejvíc, co můžu dokázat. Určitě bych měl velkou radost, ovšem nechci předbíhat, uvidíme, jaká bude nominace před Eurem. Zatím jsem hrál s reprezentací při přípravách v Rakousku a na Slovensku a dostal jsem se na kemp před šampionátem v Austrálii, ale uvolnil jsem místo v nominaci někomu jinému.

Jak vypadala oslava třetího titulu v řadě?

Než jsme se vymotali a dali si večeři, do Brna jsme dorazili ve čtvrt na jedenáct, takže je jasné, že pokud někdo dojde do víru velkoměsta po desáté hodině, zastaví se až v brzkých ranních hodinách. Úžasné bylo, že jsme zůstali pohromadě, v centru jsme šli společně s tričky a kšiltovkami mistrů. Můžu říct, že oslava byla odpovídající a víc než dlouhá. (smích)

Za titul jste obdrželi šek v hodnotě čtyřicet tisíc korun. Co s ním uděláte?

Ještě to prokonzultujeme s týmem, ale peníze za vítězství bych rád předal lidem z obcí, které postihlo tornádo. Přijel jsem na Superfinále později, takže jsem nenachystal transparent, ani jsem se nevyjádřil, ale chci pomoct lidem, kterým se stalo tohle obrovské neštěstí. K těm lidem mám hrozně blízko a chci jim poděkovat za to, jak nás celou dobu podporovali a malý fotbal vtáhli mezi sebe. Už jsem tam byl dělat střechy a odklízet trosky. Ať bude jakákoli možnost, můžou se lidé spolehnout, že jim finančně i jinak pomůžeme.

- Jaroslav Kára -

Foto: Petr Nečas

Další články

< předchozí strana | následující strana >
0 | 10 | 20 | 30 | 40 | 50 | 60 | 70 | 80 | 90 
0 | 100 | 200 | 300 | 400 | 500 | 600 | 700