Asociace malého fotbalu české republiky

Levčík: Měli jsme špatný přístup, vyříkali jsme si to

03. 07. | 18

Brno – Opět patřil k tahounům reprezentace i brněnského výběru, jenže zatímco s národním týmem dosáhl na titul mistra světa, v Superlize malého fotbalu se Patrik Levčík obhajoby prvenství nedočkal. „Cítili jsme zklamání, když jsme měli šanci obhájit,“ hodnotil třetí příčku v uplynulé sezoně pětadvacetiletý brněnský univerzál.

Po pátém podzimním kole patřila Brnu až předposlední sedmá pozice. Jak nakonec vnímáte bronz?

Myslím, že z toho plyne ponaučení do další sezony a spíš nás to možná ještě víc stmelí. Začátek ročníku nebyl vůbec dobrý, roli hrála zranění a špatný přístup. Možná panovalo trošku uspokojení po titulu a mysleli jsme, že to půjde samo. Nakonec jsme se vrátili do hry o titul, protože tabulka byla vyrovnaná, ale stejně jsme to nezvládli.

Co rozhodlo?

Bodík nám chyběl na druhé místo, ztratili jsme ho asi na podzim s Blanenskem, kdy jsme se dostali zbytečně do prodloužení, protože jsem trošku podcenil Paďouska (Ondřej Paděra přihrál na vyrovnávací branku na 2:2 – pozn. red.) Zase jsme měli druhou šanci na jaře v Olomouci, mohli jsme dohrát kolo a dostat se do čela, ale to jsme nezvládli. Roli sehrálo také to, že už toho bylo na nás moc za tento rok. Máme futsal, fotbal, malý fotbal, síly navíc nejsou. K tomu cestování, většina z nás hraje v Rakousku a jezdí dálky, což se taky podepsalo.

Takže malý fotbal už nelze hrát jako doplněk?

Přesně tak. Jenže byť hledáme kde ubrat, není úplně možnost. Každý sport má něco do sebe.

Brněnské ambice budou příští rok opět nejvyšší?

Určitě se chceme vrátit na nejvyšší příčku. Potřebujeme lepší přístup, brali jsme všechno jako samozřejmost a nevážili si toho. Po posledních zápasech jsme si sedli a všechno vyříkali, dali jsme si zapravdu. Pochopili jsme, o co jde.

Překvapuje vás, jakou úroveň nabrala Superliga malého fotbalu?

Tolik mě to nepřekvapuje, protože reprezentace se dostala vysoko, vliv má i značná medializace, čím dál víc lidí k malému fotbalu tíhne a zajímá je. Je logické, že o něj má zájem víc hráčů, taky si chtějí malý fotbal zahrát, protože je atraktivnější. Počítal jsem s tím, že to bude rok od roku těžší v Superlize a dvojnásobně to platí v reprezentaci.

Vyhlížíte už srpnové mistrovství Evropy v Ukrajině, které vás patrně nemine?

No překvapilo by mě, kdybych tam nejel. (směje se) Stát se může všechno, ještě se můžu nedejbože zranit, ale širší nominace už je daná. Doufám, že tam pojedu a těším se, ale mám trošku respekt ze skupiny. Po losu jsem se cítil jistější, než když jsem zjistil informace, že Ázerbájdžán taky nebude jednoduchý soupeř. Možná to bude druhý Kazachstán, jenže nevím, co je pravda a co ne. Bude to hodně těžká skupina a máme co dělat.

Po titulu mistra světa chybí české reprezentaci jen zlato z evropského šampionátu. Je to dostatečná motivace?

Určitě. Titul nám chybí a víme, že v Brně jsme ve finále prohráli nešťastně (na penalty s Ruskem – pozn. red.), takže máme motivaci. Přijedou nováčci, protože někteří hráči jsou zranění, jiní nemohou z pracovních důvodů, nastane obměna v národním týmu. Záleží, jak si to zase sedne.

Mezinárodní fotbalová federace rozhodla, že příští rok přivítá mistrovství světa Austrálie. Co říkáte na takovou volbu?

Zaznamenal jsem ji a jsem rád. O pořadatelství se praly dvě země Austrálie a Kazachstán. Nic proti Kazachstánu, ale do Austrálie se málokdo dostane a ještě když si tam zahrajeme sport, který nás baví, znamená to stoprocentní motivaci pro všechny kluky. Myslím, že to bude vidět i v Superlize, každý ji bude chtít hrát a ukázat se, aby dostal čuchnout v nároďáku. Těším se hodně, i když Austrálie je zatím daleko.

- Jaroslav Kára -

Foto: Martin Pištěk

Další články

< předchozí strana | následující strana >
0 | 10 | 20 | 30 | 40 
0 | 100 | 200 | 300 | 400